Tak hurá, Kuba je zdravý a může do školky. Jsem ráda, konečně mám šanci si tu svou nemoc pořádně vyležet. Navíc Kája kvůli počasí zůstává doma, odpadá mu mytí oken, v tom dešti to nemá valnou cenou.
Kuba není ve školce ani půl hodiny a už volají učitelky.
Kája zvedá můj telefon (já nemám žádný hlas takže mi skoro není rozumnět :-) a z toho co odpovídá paní učitelce zjišťuju, že se děti dneska budou fotit (proboha, co jsem mu to jen dneska oblíkla). No a fotografka nasmlouvaná už dva měsíce nepřijede. Nevím proč a nezjistila jsem to doteď, jestli se děti měly fotit venku a odvolala to školka kvůli počasí, nebo jestli onemocněla - nevím. Každopádně děti přišly nastrojené a spousta maminek byla domluvená s babičkami a v práci, že i děti co jsou nemocné a ty co chodí na 5 dní, že dnes přijdou na to focení. Tak si vzpomněli na mě. No a já jsem teda sebrala všechny své síly a slíbila že dorazím.
A bylo osm - v devět se mělo začít fotit. Rychle jsem dala nabíjet všechny akumulátory a zjištovala, co mám doma k dispozici - moc toho není, všechna světla atd mám navozené ve fotokoutku v Brně. Kája mi zajel koupit sirup na kašel a nějaké prášky abych se hodila do provozu a roušku abych na děti neprskala.
Focení nebyla žádná sranda. Hlavně maláčci se pořád na střídačku obnažovali, zakrývali si tváře, dloubali se v nose a utíkali z řady. Kuba do toho křičel to je moje mňaminka a pořád se snažil dostat ze záběru, až ho musela chytit paní učitelka Boženka. Vybrat i z toho množství co jsem nafotila jednu, byla dost fuška a i tak to není úplně ono.
No a šup zpátky do postele, priesnitzův zábal a potit se!!!
0 komentářů:
Okomentovat