Pokud máte zájem o fotografické práce, navštivte prosím moje stránky www.psquill.blogspot.com.

18.5.2010 O zvědavé pošťačce a nových botách

Jak jsme včera šli do školky fotit, zastavila mě pošťačka, která roznášela právě horní část Račic a volá - paní Slováčková, máte na poště nějaké boty, tak se stavte!

No tak jsem se hned po focení stavila, kája mi zastavil u pošty a já když jsem viděla balíček, na kterém bylo napsáno shoes a viditelně byl ve tvaru bot (tím se vysvětluje, jak to poštačka poznala)  tak jsem byla úplně ščasná, protože to byly fakt ty moje vytoužené boty.
Naše paní pošťačka je strašně zvědavá osoba. Kdyby mohla, myslím že by všechny balíčky otevřela a ukojila svou zvědavost, což samozřejmě nesmí a tak trpí. Tentokrát to nevydržela a vyběhla ze zázemí, kde si připravovala spodní polovinu vsi k obchůzce.

"Nemohla byste ten balíček otevřít? Já bych ty boty hrozně chtěla vidět!"
:-D
"No proč ne," říkám, "ale to jsou úplně obyčejné gumové pantofle!"
"To nevadí, já bych byla tak ráda!"

Tak jsem ten balíček rozškubla a vykoukly na mě.

Pošťačka si jednu vzala do ruky, potěžkávala a čichala k nim.

"Ale paní Slováčková to nemáte pravdu, to  nejsou obyčejný boty! To jsou úplně jiný než se prodávají na stánkách u nás! Tohle jsou supergumáky!"

A měla pravdu.

Já totiž už tři roky, co crocs manie začala, chodila v jedněch černých ze stánku. Byly to jedny z těch prvních napodobenin a přesto byly nehorázně povedené. Měkké, dobře vyklenuté. Chodila jsem v nich všude, musely se mnou i do extremních terenů, k moři i do hor. Letos v zimě, když jsem s nimi chodila už jen na dvůr, se jim vyklubal palec. Prostě jsem je prochodila.
Rozhodla jsem se, že ten, kdo vymyslel něco tak geniálního, zaslouží, abych si od něj koupila originál a tak už asi rok sháním černé crocsy v mém čísle. Věřili byste, že to je problém?? Mám velikost M1O/W12 a to už je vlastně pánské číslo. Sehnala jsem vždy jen takové khaki zelené, nebo třeba modré, ale černé jsem fakt nesehnala... Když se letos objevil nový model  Crocband s proužky po stranách (předpokládám, že je to alegorie na populární plátěné jordanky) bylo jasno, tyhle, tyhle tyhle chcíííí. Martynka, která má svoje pravé crocsy taky už dvě sezony, si taky nadělila nové, jenže ta si bez problémů koupila barvu kterou si vybrala (M8/W10)  ale  já jsem od února sháněla své černé marně, na internetu v českých shopech i v kamenných prodejnách všude psali že jsou vyprodány. Rozhodla jsem se tedy risknout to a objednala jsem si je koncem dubna přímo v Americe od jednoho prodejce z New Jersey přes e-bay. Měl přes 7000 kladných hodnocení tak jsem doufala, že to bude v pořádku. Netrvalo to ani 3 týdny a boty opravdu byly na poště. A vyšlo to, věřte nevěřte, včetně dost předraženého balného (pošta sama o sobě stála 12 dolarů, ale já  jsem platila smíšený manipulační poplatek ve výši celých 25 dolarů)  ještě o kousek levněji než kdybych je koupila v Čechách. No a jak se v nich chodí -- to je pohodlíčko maximální! Úžasné!

No a tady je taková srandička - když jsem stále nemocná, nedalo mi to a naháčkovala jsem si ke crocsům tematickou čepici. Jestli ji budu nosit netuším, ale když už mánie, tak mánie.

2 komentářů:

Evajs řekl(a)...

Neskutečný...boty,čepice i fotka...a hlavně janina:-)

Evajs řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.