Cestou do Karolinky fotím z auta při 80 km rychlosti notoricky známý nápis na železničním podjezdu. Když tuhle absurditu viděl poprvé můj brácha, tak se řehtal až do cíle cesty.
Mě to vždycky vede k zamyšlení, co to muselo být za člověka, který si dal tu práci, přistavil žebřík, nebo snad stál na kolejích a vápnem čmáral o někom hlavou dolů takovouhle hrůzu, navíc když zmíněná celebrita (její jméno jsem rozostřila) není žádný politik, štváč a buřič, ale velmi sympatická, bezskandálová maminka, misska, modelka a moderátorka.
Svou úvahu skončím vždy stejně: Asi mu neodpovídala na dopisy.
No a už jsme v Karolince. Vybalíme rance a jdeme na pívo. U Sokolovny totiž čepují černýho kozlíka a to je Kájova velká motivace.
Jde s námi můj taťka a jeho pes Míša.
Míša je v jádru dobrý a hodný pes, napovrch je to ale velká svině. To, co vidíte je jeho každoprocházkový rituál, štěkání na oploceného psa Broka a závody kolem plotu. Z obou stran mají Míša a Brok vydupané slušné koleje.
U sokolovny má Kubiš sraz s Juříkem. Nemůžu tuto bezva událost opomenout a tak jednu fotku vybírám i pro tento blog. Naše společné setkání přerušuje až déšť.
A už zase mám blbě datum na fotce, no co už. Jsem prostě jakási posunutá celá :-)
25.4.2008, pátek
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
...bezva dvojka....
Kdopak to má kočárek jako my? My bychom barevně dolaďovali, máme limetku. :-)
Fotka je to opravdu krásná, kočárky do srdíčka
Kočárkové srdíčko se mi líbí :o)
Jééééé to je supeeer
Míša vypadá jako pes z Baskervillu :)
Okomentovat