"Hele, Heluš, nedávej mu prosímtě tu polomáčenou sušenku. On dokáže tu trošičku čokošky z té jediné sušenky neuvěřitelně zúročit!"
"Ale prosímtě, jedna sušenka, koukej jakou má radost!"
"No, víš, posledně jsem kvůli tomu musela drhnout půlku pokojíčku."
"Neboooj Jani, já ho pohlídám!"
"Do pračky šlo jeho oblečení, moje oblečení, dva sedáky na židli, ubrus a támhleta kostkovaná deka."
"To není možný to určitě měl velkou čokoládu, ta sušenka je naprosto neškodná!"
"Taky mi zasvinil mobil. Měl přesně tuhle polomáčenou sůšu."
"Neboooj!"
"Já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde!"
V průběhu našeho hovoru se k Hele pomalými sápavými pohyby přiblížilo tmavěhnědé zombátko a objalo jí kolena v nových bílých riflích.
6 komentářů:
ale ta radost je naprosto zřejmá
....ten je sladkej.... :o))
ale vida jakou z toho ma radost :-)
Tohle taky známe. Úžasný záběr
Uáááá, to je drsný :o)))
... a co na to teta Hela? Šlo to vyprat? :)))
Okomentovat