Kočky, kočky, miluju je. Můžu je pozorovat celý den, jejich šarm a eleganci, nezávislost a ladnost... I když... pozorovat.... ve Vyškově mají za mřížemi 3 sibiřské kočice a tam já nemůžu chodit. Kočky bez mazlení, to není nic pro mě. Ony vždycky přijdou až k mřížím a tak smutně koukají... člověk by je hned omuchlal... a nemůže.
Tak jak vždycky přijedu domů, omluchám si, když ne sibiřskou, tak alespoň tu naši račickou, domácí. Příští rok jí podle tabulek máme začít kupovat krmivo pro seniory... už? Všechno tak utíká.... a nám to nepřijde, kolikrát si hraje jako kotě, stačí jí něco přivázat na provázek.... seniorka jedna bláznivá....
Už jsem Vám někdy říkala, že naše Briž dostala od původních majitelů jméno Žemlovka? A když se zeptáte proč? Prý protože se kresbě na jejím kožichu říká žemlovina :-)))) Tož byli to vzdělanci, o tom není sporu :-)
Ale když si představím samu sebe volat z balkonu - Kočká, jídlo! Kočičkoo! Žemlovkáá! No uznejte... to by nešlo... :-D
0 komentářů:
Okomentovat