Duha po bouřce nad Karolinkou. Začala se tvořit, když jsme přijížděli do Karolinky. Nejdřív jsme zastavili dole u paneláků a fotila jsem ostošest, ale duha stále sílila, tak jsme vyjeli nahoru na kopec a já jsem ještě běžela nahoru mokrou po pás vysokou trávou. Zvlhla jsem jak pes, klepala jsem kosu, ale tu duhu - tu zatracenou duhu - nemám celou.. vaůůůůů! Nutně, ale fakt nutně, no uznejte... potřebuju širokoúhel!
Řekla jsem to hned Kájovi, ještě mě zubaly klepce, teda klepaly zubce. Ukazovala jsem mu nedostatečně překlenuté údolí a žalostně mňoukala. A víte co mi na to řekl?
"miláčku, tu duhu konkrétně Tobě stejně nebude nikdo věřit..."
Řekla jsem to hned Kájovi, ještě mě zubaly klepce, teda klepaly zubce. Ukazovala jsem mu nedostatečně překlenuté údolí a žalostně mňoukala. A víte co mi na to řekl?
"miláčku, tu duhu konkrétně Tobě stejně nebude nikdo věřit..."
6 komentářů:
Áááách! No ta je!!!
Dost dobra fotka!
I když není celá, je i tak nádherná! Ale chápu, že se širokoúhlem by to nemělo chybu! :-)
Ta je parádní!
Neskutečné.
NNo, tý foléééééééé - jsi dobrá!!!!
Okomentovat