12.6.2009

Kája dnes jako každým rokem, čistil koberce v krásné usedlosti hned vedle křtinského arboreta. Tam je vstup možný jen asi dva dny v roce, kdy jsou dny pro veřejnost, jinak je uzavřené. Tak toho vždy využiju a propašuju se dovnitř, no už podruhé jsme se tam propašovaly společně s Helou a malým Pečíkem. Začíná z toho být pašovací tradice, tak doufám, že paní správcová nepřejde na lino.

Je tam fakt, fakt nádherně, možná i proto, že jsme tam prostě byli naprosto sami, kluci parádně řádili a stále pobíhali, jenže opět si s námi počasí zašpásovalo a přesně uprostřed okruhu začalo lít jako z konve. Kuba zastávkoval a tak jsem ho nesla na zádech, takže jsem neměla mokrá ramena, to bylo fajn, ale zase mi na hlavu vylil šťávu, takže se skore vyrovnalo.

Za deset minut bylo po průtrži. Petřík v naprosto mokré trávě. Strašně se mu tam na louce líbilo, ale ztěžkl tak o 3 litry.

Kája vydělal peníze a tak jsme je šli prožrat na oběd, ale ještě předtím jsme se stavili ve Křtinách u notoricky známého chrámu. Zrovna tam uklízela taková hrozně milá paní. A taky jeden starý pán. Ale ten už tak milý nebyl, no já se mu nedivím, páč kluci pořád někde běhali, dupali kde neměli, šíleně hulákali a hlavně se nemístně dlouho vyskytovali přímo pod zvonkohrou. Kája hned využil toho, že tam ti staříčci byli a poprosil je, jestli by nám nedomluvili spuštění té zvonkohry. Ta hrozně milá paní řekla, že to kvůli těm dvojčátkům udělá, (myslela že Petřík a Kuba jsou dvojčátka - páreček, Petřík byl pasován na holčičku) pak se pomodlila a pak šla na faru a i když zvonkohra hraje jen v sobotu a v neděli po mši, tak najednou se rozezněla a byl to fakt (i když dost hlasitý, a to jsme si stoupli na nejzašší místo v zahradě) zážitek.
Kubíček poslouchal s otevřenou papulou a po každé písničce tleskal. Když zvonkohra skončila, šel smutný k autu, stále krčil ramena, kroutil hlavou a říkal - "no nendé, ut není, loznytý"

Tohle je ten trochu nervozní pán. Fotila jsem ho rychle a schovaná za sloupem, aby si toho nevšiml a ještě víc neznervozněl. Všimněte si zajímavého úkazu - nic nenapovídá, že pán práší koberec uprostřed rajské zahrady chrámu ve Křtinách. Ale nakonec se tam symbolika sama úplnou náhodou (!?) vetřela v podobě kliky na dveřích.