8.5.2009

Nemohla jsem se rozhodnout kterou, tož vkládám všecky tři.
Však mě to stálo poprlené zápěstí, kopřiva zatracená.

Na přání dopisuji:
Mraveneček v lese ... nic nenese. Natož kládu. Ulejvá se, zmetek zrzavej. Normálně se tam fláká. Když přiložíte ucho blíž, nejenže si ho poprlíte, ale zaslechnete tichoučké: dělání, dělání, mé bratry nezachrání, (delší brejk) naše kolonijééé bydlí v betoonovacím písku, zítra bude se stavět zeď ... oujé..

mravenčí poezie je o trošku snesitelnější, než ta vyhlášená vogonská, každopádně méně hlasitá.