15.5.2008

prosinec 2008

odpoledne jdu na závěrečný seminář do školy a na první písemné testy. Dopoledne trávíme na Vaňkovce a Kuba si vyžebral dudel a okamžitě demoluje vánoční výzdobu ve formě sněhuláků. Snaží se jednoho malého odnést do přilehlého zlatnictví. Je to sranda, jenže já jsem ráda že uhlídám peněženku a mobil, takže foťák nikde. Fotím aspoň svým starým křápem mobilem. Když ho zvedá, funí, zaprdí a nadělení je v gatích. Naštěstí v té době bývá na výlety ještě zapleněn, jenže stejně když zjistí, že musí opustit kámoše sněhuláka, spustí hysterický řev.dneska
odpoledne jdu na závěrečný seminář do školy a na první písemné testy. Dopoledne trávíme na Vaňkovce a Kuba vyžebral dudel a okamžitě demoluje výstavku 140.tého výročí MHD. Nejvíc se mu líbí tramvaj, snaží se vyhodit o mnoho větší děti ze sedátek a řídit, nakonec se ale spokojí s trolejbusem a s vervou točí volantem. . .Je to sranda, jenže já jsem ráda že uhlídám peněženku a mobil, takže foťák nikde. Fotím aspoň svým starým křápem mobilem. Ke Kubovi přisedá stejně nedočkavý, stejně starý a stejně velký chlapeček, který se překvapivě jmenuje Ládík, jeho maminku odhaduji na thajku.
Kuba si s Ládíkem výborně rozumí, protože jejich slovník obsahuje naprosto stejná slova:

Kuba: gege?
Ládík:áhtó?
Kuba: áhtó!
Ládík:gege!

A oba spustí navlas stejný hysterický řev a kopání nožičkama, když musejí opustit MHD.
Jojo ve Vaňkovce je to to furt stejně fajn.