20.4.2009

Takže - ehm.

Ono se o mě mezi přáteli ví, že já tyhle makrotentononc moc ráda nefotím. Ještě když jsem měla EVF s ostřením od centimetru, tak to mělo svoje kouzlo, ale na zrcadlovku makroobjektiv nemám, resp. mám tak nějak napůl. A nepotřebuju to. A neumím to. Hmyze mi většinou uletí, hlemýždě utečou. Zbývají leda tak kytky nebo struktůry.
Jenže jako digiscrap designerovi je mi půlka kytky naprosto na ..., žejo.
Jenže je jarooo, kvetou různé krásné květince a hlavně smetánky a mě přijde jako velká výzva fotit smetánku. Protože má stovky těch malinkatejch opylenejch šmidrlátek vůkol. Proto jsem vzala na milost ten soligor quantarai, který mi koupil v bazáru Kája a šla se s ním rvát, přesněji tedy řečeno manuálně ostřit. S mým obrýleným krhavým okem se to moc nedalo, navíc nevím, jak ostří jiné makroobjektivy, ale tento ostří podivně v kruzích a konečný výsledek přes to stařičké sklo prostě není tak dobrý jako v hledáčku.
Ten starý objektiv má ale své kouzlo, zajímavou texturu a zvláštní světlo. Sem tam ho asi zase opráším.
Tož tu výsledek. Není to nic zvláštního, ale jsem na sebe pyšen.

Ne pro ty fotky. Ale protože po delší době jsem šla fotit jen pro tu radost, abych doplnila tento blog.