kchurňa, nebýt blogu, ani nevím, jaké je datum. Jsem takovým lidům vždycky strašně a dost prvoplánově záviděla, duchnám a ženským v domácnosti, co chodili platit do spořky složenky a ptali se mě co je za den a kolikátého že je. Až do chvíle, než se mě jedna bábi takhle zeptala, pak napsala datum do kolonky číslo účtu a pak se mi vyčurala za přepážkou. To mi teprvá došlo, že to někdy není jen o tom, že Ti lidé nežijí ve stresu, jestli ráno obrátili správně datumové razítko.
Jooo, historek ze spořky mám za těch deset let mraky. I se známýma osobnostma, jenže to psát nemůžu, páč mám doživotní zákaz.
Ale neadresně...o neslavných lidech... bych mohla jednu do placu.... žejooo!
Tento můj zážitek patří k top 10 těch nejkurioznějších, které jsem kdy v práci zažila :-)
Byla jsem v bance tak třetím rokem, klientka měla tak kolem padesátky a mluvila ruskoslovensky. Byla celá taková navoněná a upravená, v kabátu s kožešinovým límcem a krásnými rukavicemi. Byla jsem tenkrát na pokladně a ona chtěla vybrat peníze. Řekla mi číslo účtu z hlavy, ale protože mluvila tou její hatmatilkou, tak jsem ji fikaně požádala o průkazní lístek, abych jí nemusela říkat, že jí prdlačku rozumím. No, zatvářila se překvapeně, celá zbledla a zeptala se mě, jestli se to musí. Já jsem jí řekla, že nemusí, ale byla bych moc ráda a ona že teda ho vytáhne, ale že tak důležitou věc ona nosí moc dobře schovanou, aby ji neokradli, takže musím chvíli počkat. Dáma si vykasala kabát, pod ním měla sukni, tu si vyhrnula k prsům, pak nabrala rukama punčocháče, stáhla je ke kolenům a rozhlížela se kolem, jestli se nikdo nekouká (čuměli samozřejmě všichni, ale jak stála u té přepážky, měli to jen zezadu). Vjela si rukou do velmi otřesného šedohnědého spodního prádla, takzvaných refecí (bombarďáků) a k mému šílenému úděsu odtamtud vytáhla navlhlé plastové pouzdro s průkazním lístkem. Podávala mi to do ruky, v těch krásných krajkových rukavicích, lesklo se to jak špek.
Chápejte, mě se udělalo nanic při představě, že to beru do prstů... no..... naznačila jsem, aby mi tu hrůzu jen ukázala přes okýnko.
Provedla jsem výběr, dáma mi poděkovala, složila výběrový lístek, ten si strčila do kapsy, průkazku i napůlku složené peníze opatrně vsadila do rozkroku, oblíkla se a s vrozenou grácií odkráčela k východu....
8.4.2008, úterý
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
11 komentářů:
wow....jak jsem tak sjížděla dolů tvým příběhem, tak jsem se děsila, cože tu bude za fotku... :o)...jako, že máš nějakou archivní z průmyslové kamery ze spořky...
Ty woe já se poblijuuuuuu!!!!
:-D díky,fakt jsem se parádně pobavila!!Musím říct,že jsem se taky jako klarissa zděsila,co u tohoto článku bude za fotografii :-D
Hehe, taky jsem čekala,jaká fotka na mne vykoukne :o) Asi bych to neměla říkat moc nahlas, ale já tady pomalu čůrám smíchy :o/
Tý jo, to je síla! Ať člověk dělá kdekoliv, občas se v práci setká s něčím naprosto neobvyklým:-o
Fotka je moc pěkná, jak nejdřív koukám na fotky, pak čtu, tak jsem se zděsila, že ty peníze jsou z té skrýše:-)
teda vsetko mozne ma napadlo, ale toto by si moja fantazia nevedela vymysliet :-))))este vidiet tvoj vyraz v tvari, to mohol byt uzas:-)))
Tý jo, to je mazec! Ale zas se alespoň nenudíš! :o))) Těším se na další příběh...
to je šílené :-))))
No, to je síla!!!
Ty vado, Siťo to je fakt síla ... by mě nenapadlo, že je něco takovýho vůbec možný - bych ji chtěla vidět v krámě před placením :-))))
Tý voe, si mi prodloužila život asi o půl hodiny. Se tu tlemím jak prdlouška...nahlas a ještě pochrochtávám. Ještě že jsem v práci sama. A korunu tomu dodal komentář Peji...no boží!
Okomentovat