Z tatrovky lehce, elegantně, vyskočí prošedivělý muž typu Sean Connery v nažehlené šedé kombineze, pod kterou má světlezelené golfové tričko s límečkem. Oblečení působí svěžím dojmem a čistou upraveností. Na pěstěné ruce se mu už zdálky blýská zlatý prsten a zlaté jsou i obroučky brýlí, které svému majiteli dodávají přemýšlivý, inteligentní výraz.
Vidím ho kuchynským oknem a jdu mu otevřít branku.
„Tak jsem tady“ – říká mi příjemným melodickým barytonem a já se usměju a kývnu.
„Chvíli jsem to hledal, ale snad nejedu pozdě“ ptá se ohleduplně. Opět se usměju, přijel o hodinu dřív, než bylo domluveno.
„Kde to máme?“ pokládá mi otázku a já mávnu rukou k zadní části dvorku.
„Ale né paní, to není 10 metrů, to teda né!“ jeho sympatická tvář se svraští do nepříjemné grimasy a najednou už vůbec nevypadá jako Sean Connery.
„To musím vzít 15 metrů a nemám závozníka, to je v prdeli!“ Další a další jadrné nadávky, hlas už vůbec není tak melodický a příjemný… najednou mám chuť zakrýt Kubíčkovi, kterého držím v náruči, ušiska.
„Víte co paní? Já jsem býval do 51 roků úředník! Vedoucí kanclu! A pak jsem přišel o místo! Zasranej život! Teď musím dělat tohle! Je mi 54 let! Už tři roky takový ponižování! Mladí to dělat nechtěj! Jen se kluku dívej, stejně dopadneš jako já!“ vykřikuje nenávistně, rozkládá rukama, nyní již schovanýma ve špinavých rukavicích a krokuje znovu a znovu dvorek.
„Až to budete mít, tak na mě zazvoňte, já jdu do tepla“ schovávám se před tím člověkem, sedím v kuchyni, Kubíček na klíně a posloucháme tiché vrčení tatrovky. Za půlhodinu hovnocuc odjíždí a Kubíček mu za oknem vesele mává.
Vidím ho kuchynským oknem a jdu mu otevřít branku.
„Tak jsem tady“ – říká mi příjemným melodickým barytonem a já se usměju a kývnu.
„Chvíli jsem to hledal, ale snad nejedu pozdě“ ptá se ohleduplně. Opět se usměju, přijel o hodinu dřív, než bylo domluveno.
„Kde to máme?“ pokládá mi otázku a já mávnu rukou k zadní části dvorku.
„Ale né paní, to není 10 metrů, to teda né!“ jeho sympatická tvář se svraští do nepříjemné grimasy a najednou už vůbec nevypadá jako Sean Connery.
„To musím vzít 15 metrů a nemám závozníka, to je v prdeli!“ Další a další jadrné nadávky, hlas už vůbec není tak melodický a příjemný… najednou mám chuť zakrýt Kubíčkovi, kterého držím v náruči, ušiska.
„Víte co paní? Já jsem býval do 51 roků úředník! Vedoucí kanclu! A pak jsem přišel o místo! Zasranej život! Teď musím dělat tohle! Je mi 54 let! Už tři roky takový ponižování! Mladí to dělat nechtěj! Jen se kluku dívej, stejně dopadneš jako já!“ vykřikuje nenávistně, rozkládá rukama, nyní již schovanýma ve špinavých rukavicích a krokuje znovu a znovu dvorek.
„Až to budete mít, tak na mě zazvoňte, já jdu do tepla“ schovávám se před tím člověkem, sedím v kuchyni, Kubíček na klíně a posloucháme tiché vrčení tatrovky. Za půlhodinu hovnocuc odjíždí a Kubíček mu za oknem vesele mává.
9 komentářů:
Tybrďo to je maso! 8-OOO
a na fotce je??? asi dekl od kanálu viď?? vyprávění je super :)
hmmm, zřejmě už mu ta nová práce stačila vlézt na mozek, jak je vidět, není radno dávat na první dojem ... ale deklík máte pěknej :-)
Zajímavá fotka... copak to na ní je?
Při čtení jsem čekala, že z toho vyleze, že přijel s hovnocucem...ale proč by pak krokoval? :o)))
:-D
(já si prostě nemůžu komentář odpustit, i když ty neustálé ovace a projevy úcty a zbožňování jsou určitě otravné, ale musím vyjádřit dík, no..)
no tak to jsem si hezky početla, ovšem nejhezčí je ta pointa- že mu Kubík radostně zamával:-)))
....další bezva příběh...hovnocucák ať si trhne ...
Tak to bylo počteníčko, máš úžasný sloh, příběh nemá chybu...........
Okomentovat