Dneska jsme byli v mateřském centru a když jsme šli domů, bylo pravé poledne. Nesmlouvavý osud přede mne postavil další setkání s obávanou Polednicí. Bylo po dešti, nebo spíš ještě trošku poprchalo a já jsem spěchala domů, foták schovaný pod kočárkem, aby mi nenavlhl. Vtom se z boční uličky vyřítila Ona a jak se tak nekoordinovaně klátila, jistě posílená nějakou tou lihovinou, podklouzla jí na kluzkém dláždění noha, obutá ve vietnamské tenisce sešlapaného vzhledu i vzorku. V pohybu takřka kankánovém, až na tu ladnost, vymrštila baba dolní hnát nad úroven své hlavy a tuto pozici nezvládla, s žuchnutím si sedla do obrovské kaluže. Místo aby rychle vstala, zůstala sedět a skelným zrakem se rozhlížela okolo. Došlo mi, že čeká, že ji někdo zvedne a v panice jsem si uvědomila, že ten někdo budu asi já, protože jsem byla široko daleko jediná. Bábin jinak věčně roztěkaný pohled se na mě také v průběhu několika okamžiků ustálil. Zklamu všechny soucitné, co čekají, že jsem přistoupila a ubohé vetché stařence jsem nabídla své síly. Zklamu také ty odvážné, kteří by vytáhli foták a babu sedící v louži, pozor, nyní si dokonce sedla pohodlněji, kolena skrčila k bradě a objala rukama, vyfotili.
kredit: sita, font scriptina a stamp act
4 komentářů:
Síťo....jsi výbornej vypravěč...fotka mi vůbec nechybí, babu v louži vidím naprosto přesně a ten hnát nad hlavou taky....si mě pobavila....dík...
Úplně se teď bojím být v úzkých až budeš nablízku,že až mě zříš,tak budeš náruživě mačkat zvonky na cizím domě,než abys mi pomohla!;-)))
Siťo - ten tvůj sloh!!!!!!!! Parádička!!!
A kdybys někde potkala Peťu v nesnázích - ozvi se - j se nebudu stydět a klíííďo jí vyfotím ;o)
uáááááááááá, siťo :-) je to osvěžující požitek, tě číst..
Okomentovat