Ve starém polorozpadlém domku žije odporná stařena, má jen jeden zub a je celá jakoby černá. Váží asi tak 25 kg, trčí z ní kosti, mysleli jsme, že je nemocná, ale v obchodě nám řekli, že je to tím, že vše propije a nemá na jídlo. Má úplně černé konečky prstů a krvavé oči. Její hlas je zastřený a jak nemá ty zuby, není jí rozumnět. Kubíček ji miluje. Když jde ta bába klátivou chůzí po ulici, kubíček začne hlasitě jásat a vrhá se k ní. Proto, jak cítím, že jde (nemám věštecké sklony, bába šíleně páchne) utíkám od ní pryč, protože kdyby na ni kuba sáhl, asi bych mu musela namočit ručky do sava.
Dnes jsem na ni ale schválně číhala, abych podala důkaz o existenci polednic. 12:00, bába nikde. Tak jsem si aspoň vyfotila její domek.
25.2.2008
Vedle okna vpravo přidána oranžově kolorovaná struktura prasklin, oživeny barvy, přidán kontrast 4%. Nikon D40X, objektiv 18-55 mm
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Tak ošklivě psát o vetché stařence....
Jani ty jsi měla psát příběhy!Máš úžasnou schopnost komentovat,že tu situaci úplně živě vidím.Jak řvoucího Kubíčka násilně táhneš ulicí směrem od báby :-))
máš talent, jak pro fotku,tak pro příběhy. K tobě se budu vždycky ráda vracet, nejen že oko se pokochá pěknými fotkami, ale ještě i dušička dostane pohlazení v podobě příběhu
Tak jsi babku tak věrně popsala, že si ji dokážu snad i představit, ale baráček má jako objekt focení perfektní:-))
...pěkný povídání i fotka...příště se těším na babu, jen aby tě nepřetáhla flaškou po hlavě až tě uvidí s foťákem... :o)
whaw, siťo, pokud píšeš ještě i jinam, dej vědět, moc ráda si tě prečtu :-)
domeček cvaklas parádně, vypovídá dost silně.. (jenom škoda, že se odrážíš v okně, ale tomu se těžko brání..)
Okomentovat