Když mě v květnu 2001 naložil Kája do auta a přivezl na místo, kde bychom měli společně bydlet, o kterém jsem do té doby nikdy neslyšela a ani asi slyšet nechtěla, byl můj první pocit takový... na zvracení. Já totiž nesnáším jízdu autem, lépe řečeno nesnášela jsem a zdálo se mi, že jsme jeli snad hodiny a po těch nejhorších, nejvýmolovatějších a nejzakroucenějších cestách celého kraje. Všude byly hromady bláta, ten malinký domek vypadal že každou chvíli spadne a že ho přidržuje jen ta z prken sbitá a plechem pobitá ošklivá pidiveranda. Neměl žádný pozemek, jen dvorek, jehož velkou část zabírala kůlna, která sloužila i jako kadibudka a sklad uhlí. V domku nebyla voda, wc, elektrika jen v jedné ze dvou plesnivých místností s rozmlácenými okny. Od šedesátých let se sem chodilo jen větrat... Pohled naprosto žalostný, ale na nás asi ještě žalostnější. Měsíc před svatbou nás matka Kájova švagra vyhodila z bytu, který jsme si krásně upravili a mysleli jsme si, že bude náš - za to, že se švagr nastěhoval ke Kájovi domů. Byli jsme asi mladí a naivní. Sedla jsem si na zápraží té zříceniny a moje nálada byla víc než mizerná. Kája se mě snažil marně ujistit, že do půlroku tu budeme bydlet protože když zaplatíme kupní cenu 130 tisíc tak nám zbyde ještě báječných 170 na opravy. S rukama v dlaních jsem se zadívala k obzoru... a uviděla to, co jsem dnes vyfotila z oken své kuchyně.
Jestli za těch skoro sedm let plných prachu z rekonstrukcí, sekání, hloubení, navyšování, zdění a kachličkování bydlíme stále skromně, jedno máme od začátku luxusní... výhled. 
Fotografie nebyla upravována, ale focena přímo ve fotáku v režimu Vivid Color. Konica Minolta Dimage Z3.
3 komentářů:
Jejda, Siťo - jak mně to připomíná příběh našich. Ti se stěhovali do barálu bez podlah a s ozbitýma oknama, bez vody - jen proto, aby mohli být spolu (oba odcházeli od původních partnerů - nebo byli odejiti).
Šli z města, z paneláku na vesbnici a do ruiny - oni dva, mamky tři děti. A pak jsem se do toho všeho asi po roce narodila já... a přes to, že tahle doba byla nejhorší, co se týče dřiny a financí - i tak na tu dobu rádi vzpomínají. Oni těžký vcvíle lidi buď rozdělí a nebo stmelí......
Myslím, že u vás to bude to samý - když jste tohle spolu zvládli, už vás nemůže nic rozhodit... přeju hodně štěstí!!!!!!
A výhled teda máš luxusní!!!!
To znám. Za barákem je džungle, uvnitř jsou provizorní podmínky, např. Teplá voda teče jen v koupelně, všude jinde studená, i po 4 měsících stále zakopávám o některé krabice a spoustu věcí hledám, ale jsem šťastná že jsem doma.
uf...
jak petino psaní tak komentáře od holek jsou pro mě balzámem.. bydlíme ve squatovém domečku, vlhkém a plesnivém (a zahliněném od baruny) už skoro tři roky.. nebýt smradu, který už obalil všecky hadry, klidně bysme si bordelili dál, ale letos jsme pojali úmysl s tím konečně něco udělat..
no, nás sice žádný výhled nečeká, dvoreček máme maličký, tak akorát na psí čurání, ale lepší ta odlupující se omítka než jiné alternativy, třeba panelák.. tak snad jednou budem taky vzpomínat na těžké časy, v teple a suchu..
Okomentovat